Zájem o vědu mezi mladými klesá, proto jim chceme ukázat, že je ve skutečnosti cool a být zvídavý je skvělé, říká šéfka Nadace Neuron Monika Řasa Vondráková. V rozhovoru pro týdeník Ekonom hovořila o tom, jak se v posledních letech změnil pohled společnosti na vědu či jak složité je propojovat dva zdánlivě vzdálené světy – svět vědců a byznysmenů. „Hlavních mecenášů má dnes Nadace Neuron šestnáct,“ vysvětluje pro ekonomický časopis.

Když se ohlédnete zpět na těch šestnáct let působení nadačního fondu a Nadace Neuron, máte pocit, že se pohled české společnosti na vědce a vědkyně za tu dobu proměnil?

Rozhodně ano. Mám pocit, že poslední roky popularizace vědy a samotných vědců roste raketově. Obrovskou zásluhu na tom mají média, která se vědu nebojí ukazovat a dělají s vědci skvělé rozhovory. To je nesmírně důležité. Když si vzpomenu na naše začátky, bylo tehdy až neskutečné, jak obtížné bylo najít novináře, kteří by vědě rozuměli a chtěli se jí věnovat. V redakcích se téma přehazovalo jako horký brambor.

Dnes je situace úplně jiná. A také se proměnil přístup vědců. Pamatuji, že když k nám tehdy přišel jeden vědec představit svůj projekt, stál při prezentaci zády k publiku. Prezentační dovednosti tehdy rozhodně nebyly samozřejmostí. I v tom se situace výrazně posunula, vědci dnes mnohem lépe chápou, že umět svou práci srozumitelně představit je součástí jejího dopadu.

Nadace Neuron propojuje vědu s byznysem, naučily se už tyhle dva světy spolu komunikovat?

Rozhodně se to lepší. Když Neuron začínal, platilo, že svět vědecký a svět byznysu si příliš nerozuměly. Pamatuji si, že když jsem tehdy šla za investorem Ondřejem Frycem, na rovinu mi řekl, že před vědci spíše zavírá dveře. Přicházeli za ním s žádostí o velké peníze, ale k samotnému výzkumu toho nechtěli mnoho říct a z případného výnosu mu slibují jen nějaké malé procento.

Zájem o byznysový potenciál vědy tehdy nebyl příliš silný ani u studentů. Vzpomínám si, jak jsme v Česku měli Barbaru Paldus, dceru profesora Josefa Palduse, matematika a chemika, kterému jsme předávali Cenu Neuron. Žil dlouho v Kanadě. Barbara sama úspěšně patentovala několik svých objevů a je to úspěšná světová byznysmenka, která vystudovala Standford. Pozvali jsme ji na VŠE v době, kdy byla na titulní straně časopisu Forbes. Myslela jsem si, že se studenti přijdou podívat na úspěšnou světovou podnikatelku s českými kořeny. Přišlo asi dvacet studentů a část z nich se během přednášky dívala spíše do telefonu. Tehdy jsem si uvědomila, že si jako společnost ještě neumíme dostatečně představit, jak obrovský byznysový potenciál ve vědě je.

Určitá bariéra je i na straně vědců, když mezi nimi zmíníte Vysokou školu ekonomickou (VŠE), tak často říkají, že to není pořádná vysoká škola, ale jenom „nějaká ekonomka“. Tyto dvě komunity na sebe zkrátka nebyly připravené. A v tom je právě Nadace Neuron důležitá, protože úspěšné byznysmeny s úspěšnými vědci propojuje.

Mění se tedy přístup bohatých Čechů k podpoře vědy? Jsou do ní ochotnější investovat?

Ano, mění se to i kvůli tomu, že ti takzvaní velcí hráči mají prostě víc peněz. Byli jsme třeba na jedné akci, kde vystupoval badatel Stanislav Fořt, který se intenzivně věnuje umělé inteligenci. Měli jsme tam společnou řeč a po ní přišel jeden ze zakladatelů Avastu Eduard Kučera a hned povídá, že mu to přišlo strašně zajímavé a do nějakého projektu týkajícího se AI by rád investoval. Pokud jde o aktivitu a ochotu bohatých Čechů investovat do vědy, samozřejmě velmi záleží na konkrétním vědním oboru. Medicína je finančně nejnáročnější, což ukazuje i příběh Petra Kellnera, který dal obrovské peníze do vývoje vakcíny proti rakovině prostaty, a výsledek se nakonec nedostavil.

Je to prostě vždycky obrovský risk. Každopádně ale vidíme, že zájem českých byznysmenů o vědu tu je. Měla jsem třeba ohromnou radost z propojení spoluzakladatele Beat Games Jaroslava Becka s vědcem Tomášem Mikolovem. Tomáš Mikolov sice odešel z akademické vědy, protože nedostal granty a nebyl dostatečně podpořen, ale Jarda Beck v něm uviděl obrovský byznysový potenciál, spojil se s ním a teď jsou spolu partneři ve start-upu. Krásný moment nastal také na předávání cen Nadace Neuron, kde jsme měli Erin Carson, naprosto úžasnou světovou matematičku, a přímo na té naší akci ji jeden z úspěšných českých byznysmenů dával pracovní nabídku do svého projektu.

Nedávno jste spustili kampaň Začni s proč, která má k vědě přitáhnout mladé lidi. Čím je chcete nalákat?

Tu kampaň jsme spustili protože jsme viděli, že zájem o vědu klesá a my musíme zaměřit pozornost na mladou generaci, abychom v budoucnu měli vůbec komu naše ceny předávat. Proto vznikla kampaň Začni s proč, jejímž prostřednictvím chceme mladé přitáhnout k vědě. Spousta z nich si myslí, že věda je jen pro šprty, pro jedničkáře, a že je to strašně složité. Chceme jim ukázat, že věda je cool a že být zvídavý je skvělé. U mladých vědců, které jsme podpořili, vidíme jednu společnou vlastnost: o něčem přemýšleli a pak šli a udělali ten první krok. Spousta lidí má nápady v hlavě, ale nikdy je nerealizuje. Přitom ten první krok je často docela jednoduchý.

V kampani máme čtyři ambasadory, kteří to dokázali. Třeba takový Václav Knapp se na střední škole zajímal o AI a lidský mozek. Zjistil si, že se tomu věnuje jeden profesor na Berkeley. Tak mu jednoduše napsal e-mail. Profesor mu odpověděl: „Tak přijeď.“ On byl ale teprve na střední, navíc neměl peníze na cestu a pobyt. Přišel do Neuronu, my jsme ho finančně podpořili, on odjel a díky tomu se mu otevřel velký svět vědy. Abychom to celé završili a mysleli i na budoucí mecenáše, pořádáme letos poprvé unikátní tábor. Spojili jsme se s aktivitou Můžeš podnikat, kterou zakládal můj manžel, zakladatel firmy ABRA Software Jaroslav Řasa. Chceme dát dohromady skupinu mladých vědců a skupinu mladých lidí z byznysu a nechat je spolu pracovat na projektu, který nám na závěr tábora představí a odprezentují.

S jakým největším problémem se současná nastupující generace potenciálních mladých vědců potýká?

Vidím dva hlavní problémy. Prvním je neskutečný příliv informací. Současná doba mladé lidi zahlcuje a nutí je klouzat po povrchu. Jenže věda a skutečná zvídavost jsou o tom, že si vyberete jednu věc a jdete s ní nekompromisně do hloubky.

Druhým zásadním problémem, a také důvodem, proč v České republice celkově ubývá vědců, je situace doktorandů. Potýkají se s nedostatečnými zdroji financování, na své projekty si často musí peníze sehnat sami, a to opravdu není jednoduché. Česká republika bohužel v oblasti vědy není v tomto ohledu dostatečně velkorysá.

Kde bychom si v tomto ohledu měli vzít příklad v zahraničí?

Země jako Švédsko, Izrael, Velká Británie nebo Singapur vnímají vědu jako jednu ze svých nejvyšších priorit. Chápou, že pokud budou mít chytré, vzdělané a odvážné lidi, dokážou s nimi posouvat hranice možného. Proto si své talenty hýčkají, vytvářejí jim dobré podmínky a systematicky podporují jejich vědecké projekty.

Kolik mecenášů má v současnosti Nadace Neuron a s jakými financemi operujete?

Hlavních mecenášů má dnes Nadace Neuron šestnáct. Finančně to máme nastavené tak, že partnerství s nadací začíná na 250 tisíc korun ročně, status mecenáše pak od půl milionu korun výše. Naši zakladatelé nadaci podporují každoročně částkou jeden milion korun.

Velmi si vážíme i toho, že Marek Dospiva nám nedávno přislíbil další navýšení podpory. Obrovským krokem vpřed pro nás byla také transformace původního nadačního fondu na nadaci, díky které můžeme budovat nadační jmění. Zásadní roli v tom sehrál také dar 100 milionů korun od zakladatele Jablotronu Dalibora Dědka. Výnosy z těchto prostředků nám dnes částečně pokrývají provozní náklady. Díky tomu mohou prostředky od mecenášů a partnerů směřovat primárně tam, kde mají největší smysl: k podpoře české vědy a vědeckých talentů.

Ptal se Petr Kain, vyšlo v tištěném Ekonomu 25. června 2026, str. 44-46, online na Ekonom.cz