MF Dnes: Matematika a pečení se v lecčem podobají, říká Erin Carson

Na slavnostním předávání Cen Neuron jste v lednu hodně lidí překvapila svojí bezvadnou češtinou. Mluvíte dnes spíše už česky, nebo anglicky? A co je na češtině nejtěžší?

Vědu a výzkum řeším většinou v angličtině, ale s kolegy na katedře si samozřejmě povídám česky. Doma s manželem, českým matematikem, vychováváme děti dvojjazyčně, takže se u nás mluví tak nějak oběma jazyky. Pro rodilého mluvčího angličtiny je na češtině samozřejmě nejtěžší gramatika. Pořád dělám spoustu chyb, ale myslím, že mi lidé většinou i rozumějí.

Jste Američanka, máte výborné vzdělání – doktorát z Berkeley v oboru informatiky. Co se tak stane, že člověk zamíří do Česka na pražský matfyz a od roku 2018 zde trvale žije?

Už tehdy jsem věděla, že stěhování sem pro mě bude obrovská výzva. Šla jsem do rizika: nechávala jsem za sebou rodinu i akademické prostředí, které jsem znala. Byl to risk. A vzhledem k tomu, jak funguje akademický pracovní trh, to nebylo tak, že bych se po několika letech mohla jednoduše vrátit, kdybych chtěla. Rozhodla jsem se, že se do toho pustím naplno a udělám tady maximum – na novém a vzrušujícím místě, jak ve vědě, tak v osobním životě. Myslím, že to zatím dopadlo dobře.

Pokud se nepletu, ve vašem oboru vás zaujaly práce profesora Zdeňka Strakoše, předního českého matematika. Jak vás ovlivnil? Proč je pro vás tak důležitou osobností?

Myslím, že profesor Strakoš z Matematicko-fyzikální fakulty UK a já máme podobný pohled na to, co je věda a jak by se měla v ideálním světě dělat. V tomto ohledu si podle mě dobře rozumíme. Vždy mě podporoval, ať už v profesním, nebo osobním životě, a jsem mu za to vděčná.

Strakoš léta pečuje o žadatele špičkových grantů Evropské výzkumné rady (ERC) v českém prostředí. Vy jste před pár lety ERC Starting Grant rovněž získala a věnujete se numerické lineární algebře a (ne)přesnosti. Co si pod tím představit?

Numerická lineární algebra je částí matematiky, která se zabývá tím, jak mohou počítače efektivně pracovat s velkým množstvím rovnic a matic. Používá se například při popisu fyzikálních jevů nebo v umělé inteligenci (AI). Mě zajímá hlavně přesnost výpočtů. V mnoha případech totiž nepotřebujeme úplně přesný výsledek nebo některé části výpočtu nejsou až tolik citlivé na chyby, takže pak můžeme použít nepřesné výpočty a tím celý proces zrychlit. Tím se zabývám.

Líbilo se mi, že jste v jednom rozhovoru říkala, že moc ráda pečete a je to vlastně „v ledasčem podobné“ s vaší prací. V čem se podobají algoritmy třeba přípravě vanilkových rohlíčků?

Při pečení jsou věci, u kterých musím být velmi přesná, aby byl výsledek dobrý, ale také jiné, kde můžu množství ingrediencí odhadnout trošku od oka. Například u vanilkových rohlíčků bych měla přesněji dodržet poměr mouky a másla, aby měly správnou konzistenci. U cukru nebo vanilky ale nemusím být až tak přesná. Nemusím ztrácet čas tím, že ty věci odměřím úplně precizně.

Pro vědce je to asi protivná otázka, ale: co nám jednou váš výzkum přinese praktického?

Osobně doufám, že to povede k rychlejším a efektivnějším algoritmům, které budou dobře fungovat na superpočítačích (HPC). Díky tomu bude možné získávat odpovědi na různé vědecké otázky rychleji a s menší spotřebou energie. Takže těch dopadů může být docela i dost.

Prý jste si už v raném dětství zamilovala počítače. Proč? Hrála jste na nich hry?

Ano, mojí první motivací bylo hrát na počítači hry. Už si ani nepamatuji, jak se ta hra jmenovala, ale člověk se v ní musel starat o domácí kočky. Zjistila jsem, že když jsem upravila hexadecimální kódy v souborech hluboko v adresáři téhle hry, mohla jsem změnit barvu, velikost a huňatost koček... To byla vlastně moje první zkušenost s „hackováním“. Chytilo mě to.

Váš táta se počítačové vědě sám věnoval, ale vaše maminka je malířka, pochází z Evropy, z Německa. Radila vám nějak, čím máte jednou být? Co vám do života dala?

Mám velké štěstí, že svoji maminku mám. Vždy mě bezpodmínečně milovala a podporovala, ať už jsem se v životě vydala jakoukoli cestou. To úplně nejlepší, co mi dala, je odhodlání udělat si kariéru v tom, co mě baví, a také představa, že smyslem života je užívat si ho.

Jak jste se tedy dostala k informatice a vážnému studiu matematiky?

Přesně jak jsem říkala – protože mě to prostě bavilo! Problémy z informatiky a matematiky pro mě byly jako hra nebo hádanka, kterou jsem musela vyřešit. A když se mi to podařilo, byl to skvělý pocit. Samozřejmě na mě měl vliv i otec; díky němu jsme měli vždy doma kolem sebe počítače.

Pocházíte z Marylandu, studovala jste ve Virginii i v Kalifornii, nyní jste docentkou v Praze na MFF UK. Můžete nějak ta prostředí srovnat? Co bylo a je kde nejlepší?

Ráda říkám, že lidé jsou všude v zásadě stejní. Ano, existují stereotypy, ale lidé v jádru chtějí od života podobné věci. Na životě v České republice se mi hodně líbí, že je to dobré místo pro rodiny, že Češi mají blízko k přírodě. A pochopitelně mám moc ráda Prahu. V akademickém prostředí zase oceňuji přístup k vysokoškolskému vzdělávání: je tu dostupné pro každého a zároveň se klade velký důraz na kvalitu a vysoké nároky. Na americkém vzdělávacím systému oceňuji větší možnost volby. Člověk se v USA nemusí už jako dítě rozhodovat, zda půjde na gymnázium, nebo jinam, a nemusí si také vybrat konkrétní studijní obor ještě před nástupem na vysokou školu.

Máte dvě děti. Jak se vám tu s rodinou žije, v čem vidíte klady střední Evropy?

Rodinný život je tady skvělý. Líbí se mi, že děti jsou vítanou součástí společnosti, například že má mnoho restaurací a kaváren využitelné dětské koutky. Také oceňuji velké množství parků a zelených míst. Jako Američanka si rovněž vážím toho, že jsou zde školy mnohem bezpečnější.

Máte poslední dobou samé úspěchy, zdá se mi. Vždy teď nějaký jmenuji a poprosím o krátkou odpověď, co to pro vás znamená a co to obnáší, o. k.?

Děkuji, moc si toho vážím. Samozřejmě mám radost z jednotlivých ocenění a úspěchů, ale také vím, že za nimi stojí dlouhodobá práce a podpora mnoha lidí kolem mě.

Tak zaprvé: ERC grant v roce 2023...

Získaný ERC grant pro mě znamená především velkou důvěru v moje schopnosti coby vědkyně. Umožňuje mi několik let systematicky pracovat na ambiciózním výzkumném programu a budovat si vlastní výzkumný tým. Zároveň je s tím spojena velká odpovědnost. Nejde jen o finanční podporu – 1,5 milionu eur na pět let –, ale také o závazek dělat kvalitní vědu a vést dobře tým.

Další milník: loni zisk James H. Wilkinson Prize, která se udílí jednou za čtyři roky jen lídrům v oboru numerické lineární algebry. Jak jste ji přijala? Jste i první ženou laureátkou.

Samozřejmě pro mě byla obrovská čest ocenění získat a ve Fort Worth převzít. Opravdu mi to dalo pocit, že jsem se jako vědkyně prosadila a že moje práce získala uznání ve vědecké komunitě.

A letos v lednu ještě zisk Ceny Neuron. Znala jste ji? Co pro vás znamená?

I tohle pro mě byla obrovská čest. Jak jsem už říkala, když jsem se přestěhovala sem do České republiky, dala jsem si za cíl se co nejlépe začlenit a vybudovat si právě tady vědeckou kariéru. Toto prestižní ocenění od Nadace Neuron mi dalo pocit, že se mi to již vskutku podařilo.

Nedávno jsem hovořil s vaším kolegou Václavem Rozhoněm, dalším laureátem z matfyzu, a bavili jsme se o tom, jak AI mění vědu, informatiku... Jak se AI dotýká vaší práce?

Odpověď na tuto otázku se rychle mění. Každý týden slyšíme zprávy, že umělá inteligence vyřešila nějaký další dlouho nevyřešený matematický problém. Mám ale obavy z přílišné závislosti na umělé inteligenci v matematickém výzkumu. Abychom věděli, na jaké otázky se ptát, nebo abychom dokázali posoudit, zda jsou odpovědi správné, potřebujeme pevné matematické základy. Jestli si dnešní studenti tyto základy nevytvoří sami, bez pomoci AI, pak máme – myslím – problém.

Bude AI někdy originální tak, že vám vezme nápady či práci?

Nerada předpovídám budoucnost, protože ji ve skutečnosti neznáme. Řekla bych však, že práce akademika je mnohem více než jen psaní matematických důkazů a programování. Je v ní také velmi mnoho lidské stránky: setkávání se s lidmi, spolupráce, budování vztahů, výuka i vedení studentů.

Kráceno. Celé vyšlo v tištěné MF DNES / LN Orientace 9. září 2026, str. 15, online na Lidovky.cz