Expedice Neuron už stály u objevu ztraceného mayského města nebo největšího podzemního termálního jezera světa. Teď Nadace Neuron milionem korun podpoří další českou výpravu. V keňské Olkeně bude zkoumat 13 tisíc let staré naleziště a hledat odpověď na otázku, zda našim předkům pomáhaly přežít klimatické krize rozsáhlé sociální sítě a spolupráce.

Vítěznou expedici představila Nadace Neuron na svém tradičním Zahradním setkání 26. srpna 2026. Povede ji přední archeoložka Lenka Varadzinová z Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, která s kolegy získala výhradní přístup k výzkumu unikátní africké lokality. Mezinárodní tým propojí české vědce s odborníky z National Museums of Kenya a University of Oxford a spojí archeologii s geologií, archeozoologií, geoinformatikou a dalšími metodami.

“Neuron dlouhodobě podporuje výjimečné expedice, aby mohly provádět terénní výzkumy prakticky kdekoliv na světě. Archeologům držíme pěsti, protože mají obrovský potenciál přepsat historii, tak jak jim známe z učebnic,” říká ředitelka Nadace Neuron Monika Řasa Vondráková.

Tisíce pravěkých korálků jako klíč k tajemství přežití

To, co vědce do Olkeny přivádí, přitom na první pohled nevypadá nijak monumentálně. Jsou to drobné ozdoby vyráběné ze skořápek pštrosích vajec. Právě v Keni  se však nachází nejstarší známý doklad jejich masové produkce v Africe, starý přibližně 12 až 13 tisíc let.

Pro archeology mohou být tyto korálky stopou po něčem mnohem větším. Ozdoby z pštrosích vajec totiž v komunitách afrických lovců a sběračů nesloužily jen ke zdobení. Jejich výroba, darování a směna pomáhaly vytvářet vztahy mezi lidmi a propojovat i geograficky vzdálené skupiny. Takové reciproční sítě umožňovaly v době nedostatku požádat o pomoc nebo sdílet zdroje, a mohly tak představovat jednu ze strategií přežití.

“Zahájení masové produkce šperků v Olkeně právě v této době tak mohlo souviset se snahou místní komunity překonat mimořádnou krizi zdrojů pomocí větších investic do záchranných sítí a aliancí, k jejichž budování a udržování sloužily právě ozdoby z pštrosích vajec. Výzkum v Olkeně tak může zásadně změnit naše představy obecně o pravěkém šperku a sociálních strategiích užívaných ke zmírnění dopadů environmentálních, ekonomických a sociálních krizí,” vysvětluje archeoložka a egyptoložka Varadzinová.

Nálezy z Olkeny jsou mimořádné svým rozsahem. Podle dosavadního výzkumu ukazují na komplexní a organizovanou produkci, která nemá obdobu ani v etnograficky popsaných komunitách. Expedice chce zjistit, kdo korálky vyráběl, jak byla produkce organizována a zda jejich mimořádné množství skutečně souviselo s vytvářením rozsáhlejších sociálních vazeb. To, že je mezinárodní tým vedený Češkou na správné stopě, dokazuje i aktuální publikace jejich výzkumů v prestižním časopise Nature Communications.

Konflikt, nebo spolupráce? Jak naši předci čelili klimatické krizi

Právě stáří lokality dává otázce další rozměr. Olkena byla využívána během mladšího dryasu, období výrazné klimatické změny a nedostatku zdrojů po ústupu poslední doby ledové. I proto jsou členy experti z oblasti přírodních věd, geologie či paleoekologie.

Z jiných částí Afriky známe z podobných období doklady organizovaného násilí a masového zabíjení. Olkena ale může ukázat jinou reakci na nedostatek, a sice posilování vztahů, vzájemnou pomoc a spolupráci. Právě tuto souvislost chce nový výzkum prověřit.

Otázka stará 13 tisíc let tak působí překvapivě současně: Když zdrojů ubývá, začnou lidé soupeřit, nebo hledají nové způsoby spolupráce?

“Poznání širšího kontextu výroby korálků na této výjimečné lokalitě pak obohatí dosavadní poznatky o vytváření a udržování sociálních sítí v době environmentálních krizí, ale zároveň vůbec poprvé osvětlí způsob života a strategií lidských komunit během období, z něhož se ve východní Africe zachovalo jen minimum archeologických stop,” říká Varadzinová.

K výzkumu vedla i chyba ve starších nálezech

Olkena není nově objevená lokalita. Poprvé byla odkryta v roce 1999 a částečný výzkum zde probíhal do roku 2007. Zásadní stopu ale přineslo až pozdější studium zdejších nálezů.

Lenka Varadzinová při práci s materiálem uloženým v Národním muzeu Keni v Nairobi identifikovala výrobní postupy ukazující na masový charakter produkce, který předchozí výzkum nezachytil. Narazila však na problém. Starší nálezy byly v muzeu promíchány, a nelze proto zpětně rekonstruovat, kde přesně jednotlivé předměty ležely a jak byla výroba na lokalitě prostorově organizována. Odpověď tak může přinést jedině návrat přímo do Olkeny a zcela nový archeologický výzkum.

Expedice má navíc časový rozměr. Olkena postupně degraduje vlivem eroze a pohybu stád místních Masajů a část archeologického záznamu může nenávratně zmizet.

Od Tibetu a Guatemaly k nové expedici do Keni

Program Expedic Neuron podporuje odvážné vědecké výpravy českých vědců do terénu. Nadace dosud podpořila 14 expedic v celkové hodnotě 6,8 milionu korun.

Na letošním Zahradním setkání zároveň představily své výsledky dvě Expedice Neuron z roku 2025. Jedna po více než 70 letech následovala cestu československých filmařů Vladimíra Síse a Josefa Vaniše Tibetem a dokumentovala proměnu míst, která zachytili v roce 1954. Druhá zkoumala sociální hmyz v guatemalských pralesech a hledala odpovědi na otázky, jak fungují hmyzí společnosti a jak se vyvíjelo sociální chování. Oba týmy na Zahradním setkání představily výsledky svých výprav a poprvé promítly také dokumentární filmy, které během expedic vznikly.