Laureát
RNDr. Tomáš Slanina, Ph.D.
Laureát Ceny Neuron 2023 pro nadějné vědce v oboru chemie
Tomáš Slanina se řadí k nejvýraznějším představitelům nastupující generace chemiků. Originálním způsobem řeší, jak vyrobit, uložit a uvolnit sluneční elektrickou energii. Soustředí se například na vývoj molekulárních solárních baterií. Působí na ÚOCHB AV ČR jako vedoucí juniorské výzkumné skupiny a vyučuje na Karlově univerzitě. Ve špičkových mezinárodních časopisech doposud publikoval přes čtyřicet vědeckých prací v oblasti fotochemie, fyzikální a organické chemie. Na svůj výzkumný projekt SOLBATT, který je zaměřený na studium ukládání energie elektronů do chemických vazeb a vývoj molekulárních solárních baterií, získal v roce 2022 prestižní ERC Starting Grant.
Jak využít světlo v chemii? Jak vyrobit a zase uvolnit sluneční energii? Odpovědi hledá Tomáš Slanina, laureát Ceny Neuron pro nadějné vědce 2023 v oboru chemie.
Z ocenění mám obrovskou radost a moc si ho vážím. Chtěl bych poděkovat všem, kteří mi ukázali, jak krásná je chemie věda a potom také všem, kteří mě naučili, jak se ta krásná věda dá dělat. Děkuji Nadaci Neuron za to, že podporuje a popularizuje vědu v České republice, je to záslužná činnost, která posunuje naši společnost dál.
7 otázek pro Tomáše Slaninu
Jak vypadá vaše pracoviště?
Pracuji na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, což je moderní pracoviště na světové úrovni. Díky štědré ústavní a grantové podpoře se nám podařilo vytvořit laboratoř snů, která je perfektně přizpůsobena potřebám našemu výzkumu.
Kdy jste se rozhodl pro vědu?
Naplno v sedmnácti letech, kdy jsem se zúčastnil své první velké mezinárodní konference. Když jsem viděl vědce na pódiu, taky jsem zatoužil mít jednou přednášky podobného formátu.
Co bylo tou další motivací?
Když jsem získal prestižní stipendium od Nadace Experientia na roční zahraniční stáž v laboratoři u německého profesora Alexe Heckela. Právě on mě motivoval, abych se stal vědcem. Bylo to v momentě, kdy viděl, jak jednoduše jsem jeho studentům dokázal vysvětlit složité vědecké problémy. Řekl mi, že bych se měl stát profesorem.
Kdy se vám ve vědeckém životě vyplavilo nejvíc endorfinů?
Endorfiny se mi vyplavují ve vědě vždy, když dojde k průlomu v nějakém našem projektu. Kdybych měl vybrat jeden specifický moment, byla by to chvíle, kdy mi nabídli, abych si založil vlastní výzkumnou skupinu na ÚOCHB AV ČR. Znamenalo to totiž, že můžu bádat na svých nápadech a myšlenkách. A navíc právě v ústavu, kde jsou podmínky výzkumu tak skvělé, že tam lze dělat vědu na té nejvyšší úrovni. Zařídili jsme si tu s mým výzkumným týmem laboratoř snů a máme tolik možností, kolik bychom nikde jinde na světě do začátku nedostali.
Nastala někdy chvíle, kdy jste chtěl s vědou seknout?
Vyloženě seknout s vědou jsem nechtěl asi nikdy, ale byla doba, kdy se rozhodovalo, jestli zůstanu ve vědě, nebo půjdu do průmyslu. Nedostal jsem tehdy grant na založení výzkumné skupiny a zároveň mi přišla pracovní nabídka do chemické firmy v Německu. Nakonec jsem se rozhodl, že pojedu na další postdoktorandskou stáž do Švédska, vědecká práce se mi zdála mnohem zajímavější. Toto rozhodnutí bylo nakonec pro další vývoj mé kariéry klíčové.
Jakou záhadu byste chtěl rozluštit?
Řešení záhad je v naší laboratoři denním chlebem, takže momentálně bych rád vyřešil ty záhady, které máme právě na stole. Jednou z těch největších je, jak řídit složité chemické procesy pomocí obyčejného světla.
Co by vám nejvíc usnadnilo vaši vědeckou práci?
Kdyby se zjednodušil publikační proces tak, aby sloužil výhradně ke sdělování vědeckých objevů. V současné době je až příliš pokřiven kritérii prestiže, impact factorů a dalšího hodnocení vědců.