Když se špičkových českých vědkyň zeptáte, co by vědě v České republice pomohlo, překvapivě nemluví primárně o penězích. Hlavní překážkou je podle nich systém, který nutí nejlepší mozky země trávit měsíce vyplňováním nesmyslných formulářů, jež jsou složitější než ty evropské či americké. Výzkum tak brzdí administrativa, která nedůvěřuje vlastním expertům.

„Zda bude daný projekt určený k financování, či nikoliv je naprosto nepředvídatelné a hraničí až s loterií,“ poukazuje Martina Živná, laureátka Ceny Neuron z roku 2022 a genetička z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Podle Martiny Živné chybí biomedicínskému výzkumu především dlouhodobá finanční podpora a jasná koncepce. Většina grantů se uděluje jen na tři až čtyři roky, což je příliš krátká doba k dosažení skutečně průlomových výsledků. Vědci jsou navíc nuceni v žádostech dopředu detailně plánovat, co přesně objeví a kdy to publikují.

Pohled zvenčí nabízí Lenka Zdeborová, laureátka Ceny Neuron v roce 2021, která dlouhodobě působí na prestižní univerzitě EPFL ve Švýcarsku. Podle ní by české vědě nejvíce pomohlo, kdyby se dokázala otevřít světu a aktivně lákat špičkové vědce ze zahraničí – ať už jde o Čechy, kteří odešli, nebo zahraniční experty.

„Právě takto postupují i jiné menší země, které jsou vědecky velmi úspěšné, jako Belgie nebo Švýcarsko,“ říká Zdeborová. Nejde přitom jen o peníze. „Klíčová je jednoduchost administrativy, otevřenost a důvěra v kvalifikaci, ať už byla získaná kdekoliv,“ vysvětluje.

Nejdůležitější je však podle Lenky Zdeborové dát mladým vědcům svobodu. „Mladí vědci potřebují volnost. Možnost založit si vlastní skupinu, zkoumat vlastní téma, nést odpovědnost za směr, kterým se vydají,“ uzavírá.

Celý článek si přečtete na Forbesu.