Naše nepozornost má cenu zlata, ukázal ekonom Filip Matějka

Proč raději koupíme méně výhodný produkt a volíme populisty? Proč firmy systematicky diskriminují? Podle ekonoma a laureáta Ceny Neuron Filipa Matějky nabízí odpověď teorie racionální nepozornosti. Na přednášce v CERGE-EI, pořádané ve spolupráci s Nadací Neuron, vysvětlil, že pozornost je vzácný zdroj a naše rozhodnutí, čemu ji věnovat, má zásadní ekonomické dopady.

Nejsme iracionální, jen „sofistikovaně omezení“

Teorie racionální nepozornosti sjednocuje klasickou a behaviorální ekonomii. Nejsme hloupí, ale "sofistikovaně omezení". Jelikož nedokážeme zpracovat všechny informace, racionálně si vybíráme, co ignorovat.

To dává jednoduchosti obrovskou ekonomickou hodnotu. Lidé se raději vyhnou složitosti, i kdyby jim mohla přinést zisk. Známý experiment například ukázal, že lidé si snadněji vyberou pouze z pěti druhů daného produktu, než z 30. Když je něco příliš komplikované, vnímáme to jako riziko. Matějka to ilustroval na neochotě lidí interagovat se složitými pojistnými smlouvami.

Diskriminace jako alokace pozornosti

Výzkum Filipa Matějky ukázal, že diskriminace nemusí být jen nevědomá automatická reakce, ale racionální alokace pozornosti. Při hledání ideálního uchazeče o práci věnovali zaměstnavatelé životopisům se jmény osob z řad menšin méně pozornosti a méně častěji je zvali na pohovory. Naopak při pronájmu bytu věnovali pronajímatelé těmto jménům pozornosti více, zjišťovali si o nich podrobné informace, aby se vyhnuli potenciálně “problémovému nájemníkovi”.

Výsledek byl tedy pro menšiny v obou případech systematicky negativní.

Slabina demokracie: Proč se „porcuje medvěd“?

Racionální nepozornost vysvětluje i nešvary demokracie. Voliči logicky věnují pozornost jen tématům, která se jich osobně týkají. Politici na to reagují a je pro ně snazší slíbit lepší ohodnocení malé, ale pozorné skupině než prosazovat třeba reformu vzdělávání, jejíž přínosy jsou rozptýlené.

Vzniká tak „porcování medvěda“, během nějž se rozpočet rozdává na partikulární zájmy, a naopak klíčové společné statky, jako zmíněné vzdělávání, jsou podfinancované.

Závěr Filipa Matějky je jasný: decentralizované systémy, jako například trh, fungují lépe. Jako „paralelní počítač“ totiž využívají lokální znalosti, kterým by “centrální plánovač” nemohl věnovat pozornost. Systémy – od daňových reforem po design produktů – musí být navrženy s ohledem na naše kognitivní limity. Jednoduchost a srozumitelnost nejsou luxus, ale funkční nutnost.

Výzkum racionální nepozornosti, který posouvá hranice světové ekonomie, je přesně tím typem špičkové vědy, kterou se snažíme v Nadaci Neuron podporovat. Jsme rádi, že jsme mohli přispět k šíření myšlenek, které mají tak zásadní dopad na chápání naší společnosti, politiky i každodenního rozhodování.