Laureát
Mgr. Zuzana Hofmanová, Dr.
Laureátka Ceny Neuron pro nadějné vědce
Všichni známe příběhy zprostředkované formou literatury, obrazů, písní či filmů. Zuzana Hofmanová však dokáže číst osudy dávných lidí i z molekul DNA. Patří k českým průkopnicím oboru zvaného archeogenomika, jenž spojuje genetiku, archeologii a biologii. Jejím cílem je zjišťovat, kudy se lidé v minulosti pohybovali, jaké vytvářeli rodiny a jak se jejich životní příběhy prolínaly. Zajímají ji zejména „neviditelní“ lidé historie – ženy, příslušníci nižších vrstev či znevýhodněných etnik.
Vystudovala antropologii, archeologii a genetiku v Česku (na Masarykově a Karlově univerzitě) a v Německu a všechny tyto obory efektivně propojuje ve svém výzkumu. Vede laboratoře v Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Lipsku a na Masarykově univerzitě v Brně. Založila jednu z prvních laboratoří pro analýzu starobylé DNA v Česku. Patří k nejproduktivnějším a nejvýznamnějším českým vědcům své generace.
Proč získala Cenu Neuron?
Založila jednu z prvních laboratoří pro analýzu starobylé DNA v Česku a díky unikátním analýzám píše nové kapitoly lidské historie. Za hranicemi si vydobyla mezinárodní renomé, které nyní využívá k podpoře vědy v Česku. Má významný podíl na rozvoji archeogenomiky a patří k nejvýznamnějším tuzemským vědkyním své generace.
Její práce píše nové kapitoly lidské historie a dává hlas těm, kteří s námi již dávno nejsou. Krom lidských osudů zkoumá také zvířata, rostliny a další organismy.
Vzpomenete si na nějaký zlomový okamžik vaší kariéry?
Když jsme skládali náš první veliký rodokmen dávných lidí, každý další a další vzorek dával výsledky, které ukazovaly, že to bude větší a větší rodina. Hledala jsem pozdě večer na institutu kohokoli, komu bych to mohla říci, a poskakovala jsem po chodbách. Předtím to byly hroby vedle sebe, kostry, vzorky, ale najednou to byly matky, sestry, strýcové, dědečci.
Pamatujete si na nějaké svoje dětské otázky, které vám nedaly spát? Dostala jste někdy od dítěte (nebo i od dospělého) otázku, která vás nějak inspirovala?
Otázky, které bych chtěla vědět, jsou nezodpověditelné – jak kdysi lidé přemýšleli, jaké by to bylo si s nimi povídat a co si ti po nás budou o nás pamatovat.
Jedna z otázek, která mě inspirovala, byla, když jsem někomu vykládala o historii - myslím, že to byla Francie, a on se mě zeptal, jak to bylo v té době u nás. V tu chvíli jsem si naplno uvědomila, jak je historie selektivní. Jak málo se toho ví o celých velkých oblastech, ale třeba i o těch chudších lidech nebo o ženách. Přitom to byli také naši předci.
Jakých pět slov nebo slovních spojení vás vystihuje?
Rozhodnost, zarputilost, kreativita, netrpělivost, optimismus
Kdybyste mohla mít jakoukoliv superschopnost, jaká by to byla a proč?
Asi schopnost uzdravovat. A nebo cestovat v čase, ale to by ta moje věda už nebyla tolik potřeba.
Co nesmí chybět v receptu na dobrou vědu?
Zvědavost a nadšení. A určitá tvrdohlavost.
Věda a rodina, jak se vám to rýmuje?
Těžce, ale přece. V případě pokusu mít vícero dětí a dělat vědu na špičkové úrovni je výběr partnera stěžejní. Lidé rádi mluví o podpoře žen ve vědě, ale málokdo je pro to ochoten udělat něco opravdu velkého a osobního – denně tuto realitu žít. Já měla obrovské štěstí, že jsem někoho takového našla.
„Historie je selektivní. Jak málo se toho ví o celých velkých oblastech, ale třeba také o chudších lidech nebo o ženách... Přitom to také byli naši předci.“