Laureát

Doc. PhDr. Michal Smetana, Ph.D.

Laureát Ceny Neuron pro nadějné vědce

Doc. PhDr. Michal Smetana, Ph.D.

Působí na Fakultě sociálních věd UK v Praze. Zaměřuje se na jaderné zbraně, odzbrojování a způsoby, jak se mezinárodní normy zpochybňují a narušují, ve svém výzkumu propojuje oblasti mezinárodních vztahů, bezpečnostních studií a politické psychologie. Řídí Peace Research Center Prague a vede Experimentální laboratoř pro výzkum mezinárodní bezpečnosti při UK v Praze (ELISS). Získal ERC Starting Grant na 1,5 milionu eur na projekt o stabilitě NATO. Svůj výzkum prezentuje a přednáší i na významných zahraničních univerzitách (Harvard, Stanford či Cambridge).


V laboratořích lze zkoumat leccos: vzorky tkání, mikroorganismy, chemické reakce... a kupodivu také válku a mír, jak činí Michal Smetana v Experimentální laboratoři pro výzkum mezinárodní bezpečnosti (ELISS). Zkoumá, jak lidé reagují na hrozby, z čeho vzniká důvěra mezi národy a proč konflikty eskalují. Co jiní považují za abstraktní, on převádí do čísel, modelů a experimentů – z emocí dělá měřitelné veličiny. Na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy vede kromě ELISS také Peace Research Center Prague a svůj výzkum prezentuje i na slavných zahraničních univerzitách jako Harvard, Stanford či Cambridge.

Proč získal Cenu Neuron?

Ve své práci inovativním způsobem propojuje oblasti mezinárodních vztahů, bezpečnostních studií a politické psychologie. Do společenských věd vnesl experimentální metody z přírodních oborů. 
Zatímco jiní o válce a míru jen diskutují, on jej zkoumá vědecky a navrch dokáže přeložit expertní jazyk do podoby srozumitelné pro širokou veřejnost. Získal respekt světové vědecké komunity a dokázal, že český vědec může formovat mezinárodní debatu o bezpečnosti.


Vzpomenete si na nějaký váš Heuréka/Aha/Wow moment?

Když jsem před mnoha lety poprvé dělal statistickou analýzu dat pro replikaci známé experimentální studie, výsledky vyšly úplně stejně jako v té původní… a najednou mi poprvé nějak opravdu docvaklo, o čem vlastně je zákon velkých čísel a že je skutečně možný i v sociálních vědách využít experimentální metody ke strašně zajímavým a široce platným objevům.
  
Jakých pět slov nebo slovních spojení vás vystihuje?

Neuroticismus, bujná fantazie, cílevědomost, melancholie, zvědavost.
 
Kdybyste mohl mít jakoukoliv superschopnost, jaká by to byla a proč?

Cestování časem. Dřív jsem si myslel, že hlavně proto, abych viděl, jak bude vypadat budoucnost. Teď bych se radši občas vracel do hezkých momentů v minulosti.
 
Máte za sebou životní nebo pracovní „fuck-up“? A co vám váš fuck-up dal a vzal?

Pracovních a bohužel i životních fuck-upů mám za sebou spoustu. Spousta z nich byla vlastně nakonec dost užitečných a pomohla mi stát se člověkem, kterým jsem dneska.

Kolikrát jsou to právě tyhle fuck-upy, které vám dají motivaci udělat věci napodruhé líp. Ale samozřejmě část toho jsou prostě selhání, u kterých je těžké hledat tu světlou stránku a patří k životu se s nimi nakonec nějak smířit.

Jak říká jeden z velkých filozofů 21. století, Dwight K. Schrute: „Not everything is a lesson, Ryan. Sometimes you just fail.“
 
Co nesmí chybět v receptu na dobrou vědu?

  • Naučit se milovat proces a neupínat se na dílčí úspěchy.
  • Na prvním místě vytvořit příjemné a inspirativní pracovní prostředí a pak teprve od lidí očekávat velké vědecké výstupy.
  • Pochopit, jak klíčová je dnes ve vědě týmová práce. A že otevřenost a spolupráce ve vědě se dlouhodobě vyplácí.

 Věda a rodina – jak se vám to rýmuje?

Nemám (zatím) děti, takže to těžko můžu dobře posuzovat… ale nepovažuju se za workoholika a mám i dnes hodně bohatý osobní život a spoustu nepracovních aktivit, takže věřím, že i tohle jednoho dne půjde dohromady skloubit.

Věda mě strašně baví, ale obecně mi přijde velká chyba upínat se na práci příliš na úkor blízkých vztahů.