Mgr. Kateřina Rohlenová, Ph.D.

Kateřina Rohlenová je přední expertka v oblasti nádorové biologie. Věnuje se průlomovému výzkumu metabolické komunikace mezi zdravými a rakovinnými buňkami. Její projekt podpořený prestižním ERC grantem má ambiciózní cíl: chce identifikovat „Achillovy paty“ rakovinových buněk a umožnit tak vývoj inovativních terapeutických přístupů. Nyní se snaží identifikovat nové strategie pro boj s rakovinou, což má potenciál přinést zásadní průlom v léčení této nemoci. V Biotechnologickém ústavu AV ČR založila Laboratoř buněčného metabolismu.

Jak spolu komunikují nádorové buňky? A kde má rakovina Achillovu patu? Odpovědi hledá Kateřina Rohlenová, laureátka Ceny Neuron pro nadějné vědce 2023 v oboru medicína.

7 otázek pro Kateřinu Rohlenovou

Co vás na oblasti, kterou zkoumáte, nejvíc „fascinuje“?

Jak nesmírně složitým systémem je lidské tělo, obzvlášť v případě, kdy se v něm vytvoří nádor. Metabolismus, kterým se zabýváme, se liší v různých buněčných typech a v různých orgánech; rakovinné a nerakovinné buňky spolu komunikují, a to vše je propojené krví. Z hlediska metabolismu dnes víme poměrně dobře, co se děje uvnitř buněk, ale dosud víme velmi málo o tom, jak jsou jednotlivé buňky zapojené do celého složitého systému interakcí. Věřím, že když tomuto systému porozumíme, umožní nám to vyřešit mnoho záhad.

Výzkum byl vždycky vaší volbou číslo jedna?

Výzkum byla a je moje první volba. Na vědě mě nejvíc baví to, že neustále stojíme před novými výzvami, snažíme se řešit otázky, na které nikdo nezná odpověď, a dokonce ty otázky musíme nejdříve vymyslet a pojmenovat. A to je pro mě fascinující, dává nám to svobodu, ale také velkou zodpovědnost. Umět se správně ptát a vidět, kde jsou neznámé v našem vědění, je velmi složité a důležité. Ačkoliv věřím, že existují i další naplňující povolání, pro mě je věda oblast, která nemůže omrzet a nikdy nezevšední.

Jak vypadá vaše pracoviště?

Moje laboratoř je v moderním vědeckém centru, kousek za Prahou. Tím, že jsme nejmladší skupina, která na našem ústavu vznikla, nezbyla na mě vlastní kancelář. Svoji kancelář tak sdílím spolu s pěti lidmi z mé skupiny. Je to dynamické prostředí.

Která křižovatka pro vás byla zásadní?

Na největší křižovatce jsem stála během své postdoktorské stáže v Belgii, kdy jsem si uvědomila, že bych chtěla mít vlastní vědeckou skupinu. Hledat odpovědi na vědecké otázky, které si kladu já a můj tým, takovým způsobem a metodami, které považujeme za nejlepší a nejzajímavější. Dlouho jsem si nebyla jistá, jestli to zvládnu. Podaří se mi takovou pozici získat, dokážu získat finance na výzkum, budu umět vést tým lidí? Pošťouchnutí přišlo od mého tehdejšího vedoucího laboratoře, Petera Carmelieta. Během jednoho z našich rozhovorů jsem si uvědomila, že ačkoliv já pochybuji, on mi v tom věří. A pak mi zpětně došlo, že velká část práce, kterou jsem měla za úkol v jeho laboratoři, mě postupně na tuhle roli připravovala.

Kdy se vám ve vědeckém životě vyplavilo nejvíc endorfinů?

Snažím se, aby se mi endorfiny vyplavovaly postupně a rovnoměrně. Problém se situacemi, kdy člověk o něco velmi dlouho usiluje, ale pak se to nakonec povede, je v tom, že radost a endorfiny mají krátkou životnost. Když prvotní radost opadne, člověk si často uvědomí, že další výzvy jsou ještě náročnější. V určitý moment jsem se proto rozhodla přestat se upínat na konkrétní cíle, ale užívat si celý proces, celou cestu. Radost a endorfiny si pak člověk užívá průběžně.

Co by vám nejvíc usnadnilo vaši vědeckou práci?

Kdybych mohla mít jedno přání, které by mi zásadně usnadnilo mou práci, pak bych si přála méně administrativy a více důvěry ve smyslu zdrojů na delší období, což by mi umožnilo zabývat se těmi nejzajímavějšími vědeckými otázkami.

Kterou superschopnost byste si přála?

Dokázat jasně vidět a pojmenovat ty nejzajímavější otázky a dokázat odlišit “pojmy od dojmů”.

Recept Kateřiny Rohlenové na dobrou vědu: Bez kterých ingrediencí se neobejdete? „Zajímavá vědecká otázka, testovatelná hypotéza, dobrý experimentální model a otevřená kreativní mysl!“