Laureát
prof. David Preiss
Laureát Ceny Neuron 2021 za celoživotní přínos vědě v oboru matematika
David Preiss je přední odborník na geometrickou teorii míry - přibližně řečeno, je to teorie, která studuje interakci mezi geometrií a měřením velikosti (například ploch) v euklidovských i velmi obecných prostorech. Je nezbytnou součástí moderní matematické analýzy, jejíž techniky a výsledky se používají zejména ve variačním počtu, a přes něj mají vliv i na řešení parciálních diferenciálních rovnic, teorii pravděpodobnosti nebo na úlohy numerické matematiky. A David Preiss je v tomto oboru skutečnou špičkou — důležitou část svých výsledků publikoval už v roce 1987 ve článku pro Annals of Mathematics a dodnes je zde jedním z nemnoha českých autorů pro svůj výzkum získal pokročilý ERC grant určený pro mezinárodně uznávané odborníky, v domácím prostředí ojedinělý. Práce Davida Preisse byly oceněny např. Polyovou cenou Londýnské matematické společnosti a Ostrovského cenou, sám vědec je čestným členem České učené společnosti a voleným členem Britské královské společnosti.
Život v hádankách
Potkat se ve správnou dobu s výzvou, která odpovídá nátuře či talentu dotyčného člověka – tak vidí klíč k úspěchu David Preiss, jeden z nejznámějších matematiků. Mezinárodně uznávaný profesor, toho času působící na anglické University of Warwick, muž, o němž vedoucí tamního matematického institutu Colin Sparrow mluví jako o „geniálním matematikovi, který vyřešil mnoho důležitých problémů.“
Pochopit práci matematika bývá složité, ale zkusme to. David Preiss se pohybuje v oblasti takzvané čisté matematiky, zabývá se analýzou a do detailů studuje funkce na množině reálných čísel. „Matematika zkoumá řadu objektů, které vycházejí z abstraktního zobecnění reálných objektů,“ vysvětluje David Preiss.
Psaní řeckých písmenek
Laikovi pro představu bude muset stačit, že David Preiss celý život luští hádanky. „Moje dcera mi jednou jako malá pomáhala s přepisováním nějakých matematických vět a v té době měla pocit, že moje práce spočívá v psaní řeckých písmenek,“ vypráví profesor Preiss, když se zamýšlí, jak by svoje zaměření co nejsrozumitelněji popsal. „Jednou jsem jel vlakem a seděl naproti dvěma školákům. Psal jsem si na papír své obvyklé formulky a oni se zeptali: To je nějaká hádanka? - No, řeším to už delší dobu, odpověděl jsem. – Jak dlouho? zajímali se. - Dvacet let, řekl jsem po pravdě. A pak už jen zděšeně koukali. Ano,“ pokývá hlavou profesor Preiss, „zamýšlím se celý život nad zvláštními hádankami, kterým moc lidí nerozumí. A právě to mě na tom fascinuje – že je neumíme zodpovědět.“ Euforie, která se po úspěšném vyřešení tu a tam dostaví, prý nebývá nijak veliká. „Uvědomuji si totiž, kolik toho ve skutečnosti ještě nevíme a nikdy nebudeme vědět. Takže radost přijde, ale trvá malou chvíli.“
Jako dítě David Preiss rozhodně neležel ve vzorečcích, matematice propadl až později. „Jen jednou jsem na základní škole něco vyřešil, tak trochu proti vůli učitele, ale jinak jsem se o matematiku zas tak nezajímal,“ vzpomíná. „Poprvé se to zlomilo v deváté třídě, kdy jsem vyhrál matematickou olympiádu. Ale i tehdy mě ještě pořád víc zajímala chemie.“ Skutečné „zamilování“ přišlo až na střední škole. „Stalo se to díky profesoru matematiky Rybákovi, který mě na rozdíl od ostatních učitelů fascinoval tím, jak všechno bral s naprostým klidem. Ostatní razili přístup: musíte se to naučit, prostě musíte, musíte, musíte. Ale on ne. Koho matematika nezajímala, po tom vyžadoval, ať hlavně o hodinách neruší, a jinak to neřešil. Tenhle jeho přístup mě zaujal. Pan profesor Rybák byl v mém životě natolik důležitý, že když v nemocnici umíral, šel jsem mu poděkovat za to, jak moc mě ovlivnil.“
Nemůžu jen tak utéct
David Preiss zmíní ještě dva lidi, kteří ho na cestě za matematickým úspěchem doprovázeli: spolužáka Luďka Zajíčka a docenta Zdeňka Frolíka z matematicko-fyzikální fakulty Karlovy univerzity. „Organizoval zimní školy, kam zval významné lidi ze zahraničí. Tehdy, po větší část sedmdesátých a osmdesátých let, to pro nás byl jediný kontakt s cizinou.“
Jakkoli dnes profesor Preiss působí na prestižních postech v zahraničí, v Československu zůstal až do revoluce. „Poté co mě začátkem osmdesátých let pozval vynikající matematik Heinrich Wolfgang von Weizsäcker, synovec pozdějšího německého prezidenta, do Německa, jsem sem tam mohl vyjet ven. Asi by to nějak šlo odejít, ale mně se nechtělo. Měl jsem pocit, že člověk nemůže jen tak utéct.“
Hned po roce 1989 pak dostal místo v Anglii – požádal o něj ještě během revoluce, kdy bylo zřejmé, že svět se otevírá. „Řekl jsem si, že tady už každého znám a že změna má něco do sebe.“ Stejně uvažoval, když mu nabídli místo na University of Warwick, která je pověstná tím, že při zakládání tam nalákali řadu skvělých matematiků na jasnou životní perspektivu: U nás budete moci hlavně sedět a přemýšlet.
Dělat dobrou matematiku
Protože čistá matematika, chápána nepřesně jako opak aplikované, je matematika jako taková. Člověk může přemýšlet jen o ní, a ne o tom, k čemu to přemýšlení jednou bude dobré.
Díky excelování ve svém oboru získal David Preiss v roce 2012 pětileté Advanced Fellowship od Evropské rady pro výzkum, jehož cílem bylo vyvinout nové metody v oblasti analýzy. A pouhý rok předtím, v roce 2011, David Preiss spolu s dvěma dalšími kolegy uspěl v očích mezinárodní poroty sloužené ze zástupců z několika univerzit natolik, že obdrželi prestižní Ostrovského cenu.
Martin Markl, který je v Nadačním fondu Neuron garantem matematického oboru, o Davidu Preissovi prohlásil: „Jako kolegu jsem ho obdivoval, protože dokázal dělat výpočty na hřišti, když hlídal děti, a ještě k tomu za den stačil vykouřit čtyřicet cigaret.“ „Ano, to je pravda,“ rozesměje se David Preiss. „Byl jsem schopen dělat několik věcí najednou včetně řešení dvou matematických problémů současně. Nebo nad něčím přemýšlet a do toho poslouchat přednášku. Byl jsem opravdu hodně rychlý a nechápal jsem, jak někdo může být tak pomalý.“ Teď už to prý tolik nejde, protože každý mozek stárne, i ten matematický. „Dřív mi stačilo, aby někdo řekl půl věty, a já už věděl, co chce říct. Postupně jsem srovnal krok s ostatními, dnes už jsem pomalejší než mí studenti. Ale to neznamená, že jsem se někdy považoval za lepšího. Oni byli takoví, já takový – a všichni dohromady jsme dělali dobrou matematiku.“
Shakespeare, hudba a procházky
Zeptejte se kohokoli na Davida Preisse – a většinou kromě jeho odborných zásluh zmíní jednu jeho výraznou vlastnost: až nezvyklou skromnost. „A to i pokud jde o jeho osobní potřeby,“ podotýká docent Jaroslav Tišer z elektrotechnické fakulty ČVUT. „Kdykoli se někde objevila zajímavá matematika nebo zajímavý problém, pohodlí šlo vždycky stranou. I extrémně nepohodlné ubytování na konferencích, před rokem 1989 velmi časté, se stalo nepodstatným, byla-li náplň matematicky na daném klání na výši. A stejně skromné je i jeho odborné vystupování: nikdy ze sebe nic nedělá. Ani při debatě se studenty, ani při práci s kolegy.“
Ostatně už na samém začátku tohoto textu vznesl David Preiss varování:
„Jsem trochu na rozpacích, co bych o Davidu Preissovi řekl mimo matematiku, protože matematika je – kromě rodiny, samozřejmě - v podstatě jediná věc, které se věnuje,“ zamyslí se docent Tišer, ale něco si přece vybaví: „Vzpomínám si na jeden nematematický zájem, kterému se David jistý čas věnoval. Byly to Shakespearovy hry. Navštěvoval představení různých divadelních společností a porovnával, jak se jednotlivá pojetí a interpretace od sebe liší. V tu dobu měl David opravdu velký přehled o Shakespearových hrách i jejich provedení.“
Což vzápětí potvrdí i David Preiss, když mluví o tom, jak pandemie koronaviru poznamenala jeho práci i život: „Hodně jsem chodil do divadel, ale to pak skončilo. Teď rád poslouchám hudbu, zvláště od Viktora Kalabise, toho mám rád. Hudbě jsem dal přednost i před dlouhými procházkami v přírodě. A možná to není jen okolnostmi, ale i věkem.“
Ani na pandemii jako takovou si nestěžuje: „Ano, jsem stará škola, rád chodím do knihovny a listuji v časopisech, což mi teď chybí. Ale jinak je neuvěřitelné, kolik je najednou seminářů a přednášek a kolik se toho člověk dozví. Stačí otevřít počítač a zapnout zoom. Byl jsem takhle virtuálně na Tchaj-wanu, v Americe… Je to rychlé a pohodlné, jakkoli to má samozřejmě i jednu nevýhodu: mám kvůli internetu méně času na svou práci.“
A co považuje David Preiss za největší úspěch, kterého dosáhl? Kdo pozorně četl předchozí řádky o jeho povaze, toho opověď vlastně nepřekvapí: „Matematické výsledky těch, jejichž práci jsem ovlivnil.“