Proč je populace v některých zemích zdravější a jinde je to naopak slabší? Co je pro naše zdraví horší – blahobyt bez stresu, nebo chudoba a skromnost? Proč se chudí lidé v USA dožívají v průměru o deset let méně než bohatí, zatímco v Česku je tento rozdíl mezi oběma skupinami jen nepatrný? To objasňuje v rozhovoru pro časopis Téma Lucie Kalousová, laureátka Ceny Neuron 2019.  

Lucie Kalousová působí jako odborná asistentka na americké Vanderbilt Univesity v Nashvillu. Svůj výzkum zaměřila na vztah mezi sociální nerovností a zdravím populace ve vyspělých ekonomikách i rozvojových zemí. A zkoumá, jak celá řada faktorů od zdravotní péče, genetických dispozic až po vzdělání či příjem ovlivňují zdraví populace. V rozhovoru pro časopis Téma objasňuje výsledky svého bádání. Shrnujeme z něj to nejzajímavější.

Ve kterých zemích je propast mezi zdravím chudých a bohatých největší?

Největší rozdíly ve zdraví mezi bohatými a chudými jsou obecně v těch zemích, kde funguje málo veřejných služeb a lidé si musejí za základní potřeby draze platit. Například v USA jsou rozdíly v kvalitě privátního a státního vzdělávání, zdravotní péče a životního prostředí v bohatých a chudých čtvrtích obrovské. Investice do veřejných služeb – tedy těch, jež sdílíme všichni –, jako jsou městské parky nebo státní školy, jsou v mnoha částech země minimální a nejsou stanoveny na národní úrovni. Příliš často stát snižuje výdaje v oblastech, které jsou už i tak dávno podfinancované.

Daleko menší rozdíly ve zdraví mezi chudými a bohatými jsou ve Švédsku a Nizozemsku. Čím to je?

Tyhle země mají kromě tržní ekonomiky navíc silnou vládu, která poskytuje občanům zdravotní a sociální péči způsobem založeným na principech solidarity a rovnosti. Všichni občané mají přístup ke kvalitní zdravotní péči, bez ohledu na jejich sociální status nebo příjmy.

Jak je to v rozvojových zemích, jako jsou třeba Indie nebo chudé africké státy Somálsko, Súdán, Etiopie? Ovlivňuje prosperita zemí zdraví svého obyvatelstva?

Existuje řada výzkumů, jež prokázaly, že stav země a zdraví jejího obyvatelstva spolu úzce souvisejí. Například studie, která byla publikována v časopise The Lancet, zjistila, že lidé žijící v zemích s nízkým hrubým domácím produktem (HDP je finální celková peněžní hodnota výroby a služeb v určitém období na určitém území, pozn. red.) mají vyšší pravděpodobnost, že zemřou v mladém věku, než lidé, kteří žijí v zemích s vysokým HDP. Studie také zjistila, že lidé žijící v zemích s nízkým HDP jsou vystaveni vyšší pravděpodobnosti, že budou postiženi chronickými nemocemi typu srdečních chorob, rakoviny a cukrovky.

Z vašich studií vyplývá, že ani v Česku nejsou rozdíly ve zdraví mezi chudými a bohatými zas tak velké. Čím to?

Je pravda, že nejsou tak velké jako v některých jiných zemích. Je to z několika důvodů: například díky tomu, že Česko má univerzální zdravotní pojištění, což znamená, že všichni občané mají přístup ke zdravotní péči. Dalším důvodem je, že Česko má relativně silný sociální systém, jenž poskytuje podporu lidem s nízkým příjmem. Pomáhá sociálními dávkami, přispívá na bydlení a vzdělání. Ale je důležité se také zmínit o tom, že mezi muži jsou rozdíly podstatně větší než mezi ženami.

Jak to myslíte?

Porovnáme-li například muže s vysokoškolským a základním vzděláním ve věku 25 let, pak u těch vysokoškolsky vzdělaných očekáváme, že budou žít průměrně ještě dalších asi 56 let, zatímco o těch se základním vzděláním předpokládáme, že budou žít jen asi 42 let. U žen jsou rozdíly menší: u první skupiny vychází, že budou žít ještě 59 let, a u druhé pak 54 let. To znamená, že životní styly obou zmíněných skupin mužů se liší výrazněji než to, jak žijí tytéž dvě skupiny žen.

Zjistila jste, že chudší lidé se dožívají nižšího věku. Ve svém výzkumu uvádíte, že v USA ten rozdíl činí dokonce deset let. Čím to je?

Je to z několika důvodů. Jednak mají horší přístup ke zdravotní péči, protože jejich šance platit si zdravotní pojištění je menší. A pokud pojištění mají, je často méně kvalitní než to, které si platí bohatí. To znamená, že chudší lidé se k preventivní péči a léčbě chronických onemocnění nedostanou tak snadno jako movití spoluobčané.

Jaké jsou další důvody?

Chudší lidé žijí v méně zdravém prostředí a často v oblastech s vysokou mírou znečištění ovzduší, vody a půdy, což může vést k řadě zdravotních problémů, jako jsou dýchací nemoci, rakovina a srdeční choroby. Kromě toho mívají obvykle méně příležitostí k pohybu, protože tam, kde bydlí, nebývá tolik parků a sportovišť. Bez pohybu se mohou rychle dopracovat k obezitě, cukrovce a dalším chronickým onemocněním.