Je ženou, která dokáže propojit dva zdánlivě vzdálené světy – byznys a vědu. Po letech v soukromém sektoru dnes Monika Vondráková stojí v čele Nadace Neuron, která podporuje špičkové české vědce a snaží se zvyšovat prestiž vědy ve společnosti. Sama ale říká, že její práce je stále svým způsobem byznys. „Neuron musím vlastně prodat – stejně jako firma prodává svůj produkt,“ vysvětluje. „Když někdo vyrábí holínky, musí je prodat, aby měl peníze na chod firmy. Já musím přesvědčit mecenáše, aby podporovali vědce, protože je to důležité pro celou naši společnost,“ říká Monika v interview pro magazín Hrot (4/2026).

Právě schopnost vysvětlovat složité věci srozumitelně je podle ní jednou z nejdůležitějších dovedností, které si přinesla ze soukromého sektoru. „Než jsem nastoupila do firmy ABRA Software, kde o mě hodně stáli, byla pro mě oblast ERP systémů novinkou. Věděla jsem, že jde o podnikové systémy, ale z jejich prezentace jsem vůbec nechápala, jaký je jejich přínos,“ vzpomíná. Brzy si ale uvědomila zajímavou paralelu. „V softwarové firmě pracují hlavně programátoři – technické profese. A v Neuronu jsou zase vědci. Obě skupiny jsou velmi racionální, exaktní. A často mají stejný problém: nedokážou svou práci jednoduše a srozumitelně vysvětlit veřejnosti. Potřebují k tomu lidi, kteří tuto dovednost mají a začnou s nimi spolupracovat.“

Jak v Neuronu, tak v ABRA Software se podle ní ukázalo, že může být výhodou, když člověk není přímo z oboru. „Snažím se vědcům i technikům říkat, aby mi vše vysvětlovali jako laikovi. Jen tak lze jejich poznání předat širší veřejnosti i zákazníkům. V čem je to průlomové? K čemu je to užitečné? Vlastně jsem hledala nejjednodušší cestu, jak jejich práci popsat. Jedině tak může veřejnost porozumět jejich bádání a přínosu.“ Podobný přístup uplatnila při budování značek.

„Miluju brand. Marketing často spočívá v kampaních, ale brand, to je to, co opravdu jste. Co o sobě říkáte a zda to naplňujete – v produktech, ve službách i ve vztazích se zákazníky a zaměstnanci. Je v tom DNA firmy,“ říká. Proto se necítí komfortně, pokud o ní někdo mluví jako o „markeťačce“. „Marketing je ve firmě od toho, aby prodával a přinášel obchodní příležitosti. Já mám blíž k budování značek, to mě baví a naplňuje.“ Když nastupovala do technologické společnosti, založila dokonce samostatné oddělení brandu – což je v českých firmách stále spíše výjimka. Vondráková otevřeně přiznává, že byznysové prostředí v řídicí roli je často tvrdé a ne každému vyhovuje, obzvláště ne ženám. „Musíte dělat rychlá a velká rozhodnutí, někdy i nepopulární. Mně přijde ideální tandem muž a žena. Každý vidí něco jiného. To, co muž nevidí, často vidí žena – a naopak.“

Tento princip dělení a spolupráce na mužský a ženský prvek podle ní funguje jak v byznysu, tak v neziskovém sektoru, jen se role někdy obracejí, alespoň v jejich případě. „V byznysu jsem byla spíš v tandemu s Jaroslavem Řasou. V Neuronu je to obráceně – tam organizaci řídím já a Jaroslav je mojí pravou rukou. Jedna z věcí, kterou si Vondráková během své kariéry uvědomila, je úžasné privilegium: prostřednictvím Neuronu a své práce se neustále permanentně vzdělává. Právě zvídavost ji přivedla k založení Neuronu.

„Nejsem vědkyně a dost nerada bych si na ni hrála. Nikdy jsem s vědou neměla nic společného. Ale vždycky mě bavilo být v kontaktu s chytrými lidmi,“ usmívá se. Po téměř dvaceti letech existence Nadace Neuron dnes Vondráková přemýšlí i o další etapě. Inspiruje se myšlenkou, kterou popisuje kniha Druhá hora Davida Brookse. „První hora života je období, kdy člověk buduje kariéru, chce být úspěšný a má spoustu energie. Ta druhá spočívá v tom, že začnete předávat zkušenosti a moudrost. Já pomalu začínám poznávat krásy druhé hory.“

A právě tímto směrem chce posouvat i Neuron. „Začínáme se mnohem víc zaměřovat na mladé lidi. Potřebujeme budoucí vědce, ale také budoucí mecenáše.“ Nadace proto rozvíjí nové projekty orientované na studenty středních a vysokých škol. Jedním z dlouhodobých cílů Neuronu je podle Vondrákové také propojování světů, které v Česku často fungují odděleně. „Věda a byznys spolu u nás stále málo komunikují.“ Příkladem úspěšné spolupráce je podle ní příběh profesora Antonína Holého a podnikatele Johna Martina, díky němuž vznikly léky na HIV. A Neuron vedený Vondrákovou chce být u takových úspěšných spoluprací.

Článek vyšel v tištěném magazínu Hrot (4/2026) na straně 84-85, spodní foto: Tomáš Novák, Hrot