Vítězný tým Expedice Neuron 2025, vedený Michaelem Mikátem z Přírodovědecké fakulty UK, je právě v terénu. Jejich mise je zavedla za oceán do Guatemaly, kde se zaměří na malý, ale vědecky nesmírně cenný hmyz – kutilky.

Proč letět přes půl světa kvůli tvorečkovi, který měří sotva 5 milimetrů? Tento nenápadný hmyz, blízký příbuzný včel, je klíčem k pochopení jedné z největších záhad evoluce: jak vznikla spolupráce a socialita.

Evoluce v přímém přenosu

Na rozdíl od již plně sociálních včel či mravenců, u kutilek můžeme sledovat fascinující přechodový stav. Některé druhy žijí "na vlastní pěst", zatímco u jiných si samičky začínají vypomáhat a starat se o hnízdo společně.

To vědcům umožňuje přímo porovnat život v "týmu" se životem "sólistů" a sledovat tak evoluci spolupráce doslova v přímém přenosu.

Tým v terénu zkoumá, jak kutilky staví svá hnízda, jak pro své larvy loví zásoby (místo pylu sbírají pavouky či mšice) a hlavně – jak a proč se rozhodují, zda se buď spojit, nebo riskovat život o samotě.

Polní improvizované studio

Výzkum a natáčení takto drobného hmyzu vyžaduje improvizaci. Tým si proto musel v guatemalské džungli postavit vlastní polní studio, které vzniklo z moskytiéry, kolíčků na prádlo a oboustranné lepicí pásky. Teď můžel chování kutilek detailně natáčet.

Příroda jako "drsná aréna"

Jak ale Michael Mikát zdůrazňuje, cílem není hledat v přírodě harmonii: "Je to velmi sobecký a tvrdý boj.” Právě proto je tento výzkum tak důležitý. Tím, že pochopíme základní pravidla sobectví a spolupráce v jednoduchém systému, jaký představují kutilky, můžeme lépe navrhovat funkční systémy i pro lidstvo. Cílem je, abychom se měli dobře, i když třeba každý jedná ze svých vlastních pohnutek.

Celému týmu Expedice Neuron 2025 držíme v guatemalské džungli palce!  Sledujte s námi celý průběh expedice na našich sociálních sítích a zde na našem webu.