Žijeme v neklidném světě, konfliktů přibývá. Své o tom ví docent Michal Smetana z Univerzity Karlovy, který v lednu převzal Cenu Neuron pro mladé nadějné vědce v oboru společenských věd. Mediálně je teď „na roztrhání“, protože vědecky zkoumá mezinárodní souvislosti a cesty vedoucí k válkám. Velký profilový článek jeho práci i Neuronu věnovala ČT 24. Přečtěte si jeho odhalení, která jsou – žel – vysoce aktuální.

Starý řád končí a nový ještě neexistuje – tvrdí expert na zahraniční politiku Michal Smetana z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Je čerstvým laureátem Ceny Neuron pro nadějné vědce a ve své práci zkoumá, jak lidé reagují na hrozby a jak funguje strach. Současná doba podle něj přeje autoritářským osobnostem typu Donalda Trumpa. Další vývoj mezinárodní politiky se teď prý nedá vůbec předpovídat – může vést k většímu ozbrojenému konfliktu, ale i k menším střetům, po kterých se společnost adaptuje na nový systém.

Vedete Pražské centrum pro výzkum míru. Je mír něco, co podle vás v současné době ještě vůbec existuje? Nebo už je to jenom nějaký konstrukt, o kterém se můžeme učit?

Mír samozřejmě existuje v mnoha částech světa. Ozbrojené konflikty jsou nicméně odjakživa součástí mezinárodní politiky. Obecně říkáme, že válka není permanentní stav, ale je pořád někde nějakým způsobem přítomná. Vždy existují nějaké regiony, nějaké horké body, kde vojenské konflikty probíhají. Nyní se bohužel nacházíme ve světě, který je extrémně volatilní, velmi nestabilní, kdy konfliktů přibývá a také se zvyšuje jejich intenzita. Celkově je fungování současné světové politiky spojeno s velkou nejistotou a nevypadá to, že by se ta aktuální vyhrocená situace měla v brzké době zklidnit. Naopak, vidíme zde potenciál pro další konflikty v některých problematických regionech světa.

Zmínil jste horká místa – můžete jmenovat konkrétní příklady? Kde ty konflikty existují dlouhodobě, jen s menší a větší intenzitou?

Samozřejmě jsou regiony nebo subregiony, které dlouhodobě považujeme z pohledu ozbrojených konfliktů za problematické a kde k eskalaci násilí dochází často. Asi nejklasičtějším příkladem je Blízký východ, který má za sebou desítky let velmi brutálních konfliktů mezi státy i uvnitř těchto států. A přestože některé dílčí vztahy – například Izrael–Egypt – byly v minulosti urovnány, jako celek vykazuje tento region stále vysokou míru volatility. Horkou půdou je samozřejmě také subsaharská Afrika nebo jihovýchodní a jižní Asie. Často jde o konflikty zakořeněné v koloniální minulosti a uměle vytvořených hranicích.