MF Dnes: Pravidla, jak uzavřít mír, neexistují, říká Michal Smetana

Je akademikem Univerzity Karlovy, řídí výzkumné centrum Peace Research Center Prague, přednáší na zahraničních univerzitách, ale Češi jej znají hlavně jako experta, který v médiích komentuje válku na Ukrajině, NATO či jaderné zbraně. Za výzkum kombinující mezinárodní vztahy, bezpečnostní studia a politickou psychologii převzal prestižní Cenu Neuron.

Vrátil jste se nedávno z All Souls College v Oxfordu. Co vám tamní pobyt přinesl?

Jako hostující výzkumník jsem získal stipendium, během něhož mi kolej poskytla zázemí a čas na vlastní výzkum. Pro mě to byla možnost se na pár měsíců plně soustředit na práci na projektu Evropské výzkumné rady (ERC), v rámci kterého s týmem od ledna 2025 sbírám data o postojích veřejnosti a elit k NATO a ke kolektivní obraně. Na Oxfordu se mi tak podařilo dokončit některé dílčí analýzy a texty článků, s nimiž jsem pak během léta vystupoval na konferencích.

Učil jste tam, nebo se věnoval výhradně vědě?

Neučil. All Souls je totiž v Oxfordu neobvyklá tím, že nemá vlastní bakalářské ani magisterské studenty a soustředí se výhradně na výzkum. Někdy se o ní proto mluví jako o dosti uzavřené, tajemné instituci. Pro mě bylo důležité tamní inspirativní prostředí, možnost setkávat se s hodně zajímavými lidmi napříč obory a zároveň klid na vědeckou práci.

Na UK vedete výzkumné centrum: zmíněné PRCP. Jaké obory v něm propojujete?

Jsme univerzitní centrum s hlavním zázemím na Fakultě sociálních věd UK, ale úzce spolupracujeme i s Právnickou a Filozofickou fakultou UK. Pro výzkum konfliktů a míru je interdisciplinarita zásadní. Potřebujeme odborníky na mezinárodní vztahy a politologii, ale i na ekonomii, sociální psychologii a sociologii. Naše vlastní fakulta je v tomto ohledu pestrá.

Není pojem „výzkum míru“ v Česku zatížen vzpomínkou na někdejší propagandu, kdy jsme coby děti ještě za socialismu malovali holubice a americké rakety pershingy?

V českém kontextu se občas tyto konotace objevují, my ale tím názvem a zaměřením navazujeme na západoevropskou tradici peace research, kterou reprezentují například Stockholm International Peace Research Institute (SIPRI) nebo Peace Research Institute Frankfurt (PRIF). Tyto instituce nejsou žádné aktivistické organizace; dělají metodologicky náročný výzkum, sbírají a analyzují empirická data v oblasti mezinárodní bezpečnosti. SIPRI kupříkladu dlouhodobě sbírá data o trendech ohledně zbrojení ve světě, které využívají vlády, mezinárodní instituce i experti. Obecně je naším primárním zaměřením zkoumat války a konflikty mezi státy i uvnitř států: zajímá nás, jak vznikají, jak se vyvíjejí, ale také jak končí a jak je možné jim předcházet.

Děláte to evidentně dobře. Získal jste letos Cenu Neuron pro špičkové mladé vědce.

Měl jsem z ní obrovskou radost. V akademii člověk dostává zpětnou vazbu přes publikace, granty a kariérní postup, ale tento typ ocenění výzkumu není pro nás úplně častý. Cena Neuron byla příležitostí ukázat širší veřejnosti, co vlastně děláme.

A co tedy přesně děláte? Jak vypadá výzkum konfliktů a válek?

Metod a přístupů existuje mnoho. Někdo zpracovává rozsáhlé datasety o charakteristikách konfliktů, jež pak analyzuje pomocí statistických metod. Jiní dělají terénní výzkum v konfliktních oblastech. Ve svém výzkumu se zabývám především experimentálními metodami a dotazníkovým sběrem dat. Pomocí administrace různých experimentálních scénářů se snažíme zjišťovat, jaké faktory ovlivňují postoje jednotlivců v různých zemích, jak se tyto postoje agregují do veřejného mínění a jak pak toto mínění ovlivňuje jednání politiků v oblasti mezinárodní bezpečnosti.

Loni jste na to získal elitní grant ERC. Co v něm řešíte?

Můj projekt MICROCODE zkoumá mikrozáklady kolektivní obrany, tedy především postoje veřejnosti a politických elit k aliančním závazkům NATO. Zajímá nás, za jakých okolností jsou lidé ochotni nebo neochotni bránit své spojence a jak se jejich uvažování mění v závislosti na mezinárodně-bezpečnostním kontextu a politické signalizaci. Máme šestičlenný tým, který společně pracuje na řadě dílčích výzkumných agend. První odborný článek z projektu nám vyšel už letos a tři další jsou aktuálně v recenzním řízení. O výstupy je v zahraničí poměrně velký zájem, samotné téma je dnes ještě naléhavější, než bylo v době přípravy projektu...

To jistě ano. Jak si máme představit vaši experimentální laboratoř?

Dám vám příklad. Experiment nám dovoluje zkoumat příčinné vztahy, jež z běžného pozorování politiky nezjistíme. Známý Článek 5 Severoatlantické aliance naštěstí zatím nebyl prověřen situací, kdy by napadený spojenec požádal o pomoc – a ostatní země ji odmítly. Nemůžeme tak vycházet ze série skutečných událostí. Můžeme však lidem předkládat modelové situace, v nichž pokusně měníme parametry a sledujeme jejich reakce. Například pomocí AI vytvoříme realisticky vypadající fiktivní televizní zprávu o ruském útoku na Lotyšsko. A potom zkoumáme, jak různé faktory ovlivňují ochotu lidí podpořit ekonomickou pomoc, vojenské dodávky či nasazení vojáků.

Děje se to v „labu“ s respondenty, nebo přes internet?

Dá se dělat obojí. Většinu výzkumů děláme online, protože můžeme oslovit velké vzorky lidí v různých státech. Respondenti na počítači či telefonu sledují scénáře a odpovídají na otázky. Máme dnes už ale na fakultě laboratorní zázemí, kde sedí účastníci odděleně u počítačů. K dispozici tam máme i přístroje pro sledování pohybu očí, takže můžeme zkoumat, na které části obrazovky se soustředí. Každý typ výzkumu má své výhody: online experimenty umožňují provádět výzkum na velkém množství lidí, laboratoř zase podrobnější pozorování a komplexnější experimenty.

Válku na Ukrajině často komentujete. Co pro vaši práci znamenal 24. únor 2022?

Byl to pro mě zásadní předěl. Bezpečnostní témata jsem ve veřejném prostoru komentoval už předtím, ale rozhodně ne v takové frekvenci, jako tomu bylo po zahájení plné ruské invaze. Snažím se však, aby hlavní část mé práce stále tvořil akademický výzkum.

Lze z vědeckých poznatků odvodit nějaká obecná pravidla, jak lze uzavřít mír?

Žádné univerzální desatero neexistuje. Válka není pohyb tektonických desek, kde se dá vše odvodit z fyzikálních zákonů. Rozhodují lidé, kteří mohou dynamicky změnit své postoje a strategii. Můžeme se poučit z historických konfliktů a teoretických modelů vyjednávání, zkoumat roli prostředníků, budování důvěry nebo bezpečnostních záruk. Musíme ale zároveň rozumět konkrétní společnosti, politické kultuře a zájmům aktérů.

Nejste frustrován, že se politická rozhodnutí odehrávají bez ohledu na expertizu?

Často ano, zvláště když pak vidíme, k jak tragickým výsledkům takové jednání vede. Problém dnes není nedostatek informací, chybí ale schopnost je propojovat, zasadit do kontextu a udržet pozornost u podstatných problémů. Právě tam mají experti a vědci svoji roli.

A čím byste mohl být, kdybyste se nestal tím vědcem?

Celý život mě provází hudba, zejména alternativní scéna. Roky jsem se věnoval hudební tvorbě, vystupování a managementu a ještě na začátku doktorského studia to pro mě byl hlavní zdroj obživy. Každopádně akademický svět mi přirostl k srdci a dnes už bych svoji kariérní dráhu neměnil. Věda mě pořád hrozně baví a mám obrovské štěstí, že mám kolem sebe skvělou partu extrémně nadaných a motivovaných lidí, s nimiž je radost pracovat a zkoumat svět.

Kráceno. Celé vyšlo v tištěné MF DNES / LN Orientace 31. října 2026, str. 7